Jste-li zaměstnanci, kteří si vydělávají takzvaně na chléb svůj vezdejší, měl bych na vás dotaz. Víte vy vůbec, kolik si vyděláváte? Pokud mi pak někdo z vás na tuto otázku odpoví, že ví, v naprosté většině případů se mýlí. Protože to, čemu se říká čistá mzda a co tedy člověk dostane takzvaně na ruku, není ani zdaleka to, co si vydělal. Vydělal toho totiž o poznání více. A kdyby nejednou viděl, kolik mu jeho zaměstnavatel ze zisku firmy vyplatil, na kolik tohoto přišel, možná by hořce zaplakal.

Ona totiž neexistuje jenom ona čistá mzda. Tou je pouze ta část z peněz, které dotyčný jedinec skutečně vydělal, která až k dotyčnému doputuje. Jakmile totiž zaměstnavatel rozhodne o tom, kolik onomu člověku dá, musí z oné superhrubé mzdy nejprve odvést zdravotní a sociální pojištění. A rázem je ta částka řádově o třetinu nižší.

To se pak dá onomu člověku, ovšem vzápětí se z toho i jemu strhne náležitá daň a on tak dostane ještě méně. Pokud tedy není nějakou formou daňově zvýhodněn, což mu přilepší, nebo pokud se mu z toho navíc nestrhávají nějaké peníze na exekuce nebo u těch bohatších takzvaná solidární daň, což mu pro změnu ukusuje z pomyslného krajíce.

A tak vlastně dostane člověk jenom vcelku malou část z toho, co si opravdu vydělal. Nemalou část svého skutečného výdělku totiž odevzdává. Nevyhnutelně.

Že vám to připadá docela složité? Ano, složité to docela je. A to jsem tu ještě nevyjmenoval, jaké typy daňových úlev existují a kolik která úleva nebo odvod naopak obnáší. Proč jsem tak učinil? To je prosté. Nechtěl jsem, abyste ronili slzy na klávesnici svého počítače. Možná byste si pak totiž museli jít koupit novou, za svou čistou mzdu. A to se pochopitelně i při uzavření takové obchodní transakce zdaňuje. Což už by ale byl jiný příběh. Ze kterého by vám bylo možná ještě daleko neveseleji.